Když jsem o víkendu na kole vyjížděl na dříve přísně střežený šumavský vrchol Poledník, přemýšlel jsem nad tím, jak asi vypadaly mapy Šumavy za hluboké totality v místech, které nebyly pro běžné občany přístupné. Těžko schovat pramen Vltavy či jiná zajímavá místa a říct, že prostě neexistují. Vzpomněl jsem si, že táta měl mapy každého koutu republiky a půjčil jsem si od něj turistického průvodce Šumavou z roku 1986.
Odpověď je velice jednoduchá – turistické stezky byly zrušeny a nikam se vlastně nemohlo. Nejblíže k hranici se dalo dostat k Černému či Čertovu jezeru, jinak maximálně 5 km od čáry. Dovolil jsem si část jedné mapy naskenovat, protože je neuvěřitelné mít možnost prohánět se na kole po místech, kam desítky let nikdo nesměl – Knížecí pláně, Bučina, pramen Vltavy, Březník (tam jsem ještě nebyl), Poledník a další.
V celém průvodci jsem hledal zmínku proč se na některá místa nesmí. V místopisném seznamu samozřejmě chybí názvy míst jako Bučina, Hůrka nebo Polka, u Švarcenberkého plavebního kanálu je sice stavba popsána, ale ani slovo o tom, že je nepřístupný. Jen někde uprostřed knihy u Kvildy je poznámka Jižně od obce hraniční pásmo.
A co se slaví tentokrát? Čtvrt milionu návštěvníků tohoto blogu a ani jsem si toho nevšiml – odhaduji, že se to stalo někdy během víkendu.
A to mám ještě připravenou oslavu 700. článku, ale ještě mi jich k tomu pár chybí. Pak jsem také slíbil něco k roku nových silničních pravidel – už to je 13,5 měsíce a já se k sepsání pořád nějak nemám a místo toho píšu hovadinu o internetové reklamě, která mi záhadným způsobem zdvojnásobila denní návštěvnost – ale na Vratné lahve to zatím nemá 🙂 .
Doplněno
Úplně jsem zapomněl na dvěstětisíc kilometrů za volantem a nedávno to bylo dokonce 250 000 km, stejně jako těch návštěvníků…
Prodávat reklamní prostor byl v českých zemí docela problém – alespoň pro majitele malých webů. Jeden takový jsem měl – pro představu generoval asi 100.000 zobrazení měsíčně. Pokud jste chtěli něco získat, tak jedině výměnnou reklamu (já zobrazím tvůj banner, když ty zobrazíš můj), nebo podepsáním smlouvy například s Mr.Linx a oni pak nabízeli váš prostor k přeprodeji. Pamatuji si, že jsem měl předtím ještě smlouvu s MIA – ale chtěli po mě statistiky přes iAudit (tuším) a to bylo mimo mé možnosti. Každopádně ani jedna z těchto firem mi nezajistila výdělek byť jen jedné koruny.
Mr.Linx měl však jednu vtipnou a užitečnou funkci – v první řadě jste si mohli kredity (zobrazení) šetřit na horší časy nebo na větší kampaně a za druhé jste mohli kredity převádět z účtu na účet. Všiml jsem si pak, že na aukce.cz se s těmito kredity poměrně úspěšně obchoduje a rozhodl jsem se jít stejnou cestou – nasadil jsem cenu pod 40 Kč za tisíc zobrazení a majitelé jiných webů, kteří potřebovali levnou reklamu mi mohli utrhat ruce. A protože kreditů jsem měl najednou málo, začal jsem v omezeném množství kupovat od dalších malých webařů.
Oficiálně si zájemci mohli stejně kvalitní bannery koupit od provozovatele za čtyřnásobek. Chápu, že firma měla nějaké náklady a že nemohli jít pod cenu, na druhou stranu je toto zboží nic nestálo a lepší prodat levně, než nijak a ušlý zisk generovat jiným způsobem. Pro mě to znamenalo jedno – místo 0 Kč na smlouvu, jsem najednou generoval až kolem 6000 Kč měsíčně – příjemné kapesné navíc. Samozřejmě vše na fakturu a poctivě zdaněné.
To se samozřejmě provozovateli nelíbilo a začal pískat, že kredity nejsou naším majetkem (je fakt, že já jsem zobrazil banner u sebe, ale můj kredit představoval zobrazení kdekoliv v celé síti zapojených webů) a že je takto prodávat nemůžeme, následně začal převody kreditů kontrolovat, až je nakonec zatrhl úplně.
Pak se bohužel nedalo nic moc dělat a přestože jsem nakonec na jedno řešení přišel, tak jsem doménu a hosting mezitím zrušil a celý web smazal – což mě dnes trošku mrzí, neboť při 2500 denních návštěvnících úzce specializovaného webu bych měl dnes s AdSense docela vystaráno.
Není se pak čemu divit, že bannery jako takové už na českém webu nejsou vidět (nebo je mám jen vypnuté?) a všichni přešli na Google AdSense (případně jinou kontextovou reklamu). Krom toho mi pořád není jasné, proč se všichni po Google opičí s reklamou PPC (placeno za kliknutí), když o její existenci věděli všichni dávno předtím – pamatuji si například, že adult systémy tak fungovaly už před rokem 2000. A je ve většině případů pro zákazníka levnější, výhodnější a především kontrolovatelnější zaplatit za příchozího zákazníka než vyhodit peníze za tisíce zobrazení banneru.
Většina novin a zpravodajských webů přebírá informace z jednoho zdroje a nepřestane mě překvapovat, jak je možné, aby jedna a tatáž zpráva mohla být interpretována tolika způsoby:
Po delší době se vracím k oblíbenému tématu a poradím, jak se vyhnout nepříjemnému stání v koloně, která vzniká v Argentinské ulici ve směru z centra.
Paradox sedmý
Lepší pomalu, než vůbec.
V současné době (červenec-srpen 2007) je na Argentinské ulici problém v jakési rekonstrukci na mostě Barikádníků a u ulice Plynární je provoz sveden ze dvou pruhů (a jednoho odbočovacího) do dvou pruhů – zdá se to jako blbost, ale přesto tam denně vznikají kolony až na Hlávkův most a magistrálu. Oprava by měla být dokončena do 25. srpna.
Na této zkratce vás nečeká žádné zdržení a dokonce ani žádný semafor (místo tří), jen několik předností (buď označené značkou, nebo zprava). V případě ucpané Argentinské je časová úspora i přes 10 minut.
Zdá se, že bych v tomto seriálu mohl dále pokračovat.. co myslíte?
Denně (alespoň v Praze) vídáme, jak se řidiči snaží za každou cenu na zelenou vjet do křižovatky i když jí nemohou projet. Co se stane? Zablokují křižovatku a vozidla ve druhém směru pak nemohou projet. A když se místo konečně uvolní, tak už mají červenou a opět projíždí hlavní proud.
V zákonu je na to pamatováno v následující pasáži:
Úplné znění zákona č. 361/2000 Sb. k 3. červenci 2006, § 22 (Jízda křižovatkou) odstavec 3:
Řidič nesmí vjet do křižovatky, nedovoluje-li mu situace pokračovat v jízdě v křižovatce a za křižovatkou, takže by byl nucen zastavit vozidlo v křižovatce. To neplatí, pokud řidič zastavuje vozidlo v křižovatce za účelem plnění povinností podle § 5 odst. 1 písm. (umožnit přejít chodci na přechodu) h) nebo při odbočení vlevo podle § 21 odst. 5.
Už jste někdy viděli, že by policie postihovala takto se chovající řidiče?
Předchozí článek Nepoužitelné počítače mi připoměl, že jsem chtěl napsat něco podobného o technologii USB.
USB (Universal Serial Bus) je úžasná věc. Pomocí jedné zdířky můžeme k počítači připojit téměř veškeré příslušenství – klávesnici, myš, webkameru, videokameru, fotoaparát, externí pevný disk, disketovou mechaniku, flash paměť, MP3 přehrávač, mobilní telefon, tiskárnu, modem, TV tuner, prostě cokoliv. Navíc nejste limitování a těchto zařízení můžete přes (USB huby) připojit až 127. Pokud používáte USB 2.0 tak nejste ani příliš omezeni rychlostí – 480 Mbps stačí i na video. minulý týden jsem instaloval server Dell PowerEdge SC440 a ten neumožňoval připojit klávesnici jinak než přes USB – hloupé, pokud používáte KVM přepínač bez USB.
USB vzniklo v roce 1996, ale většího nasazení se dočkalo po roce 1999 s příchodem Windows 98 Second Edition, které USB podporovalo, spolu s Plug and Play (anebo to bylo Plug and Pray?). V té době nebyla podpora příliš stabilní a občas se mohl objevit bluescreen, ale z těchto dětských nemocí se Microsoft vyškrábal – výše uvedené video jistě všichni znáte. Dnešní notebooky již delší dobu nemají paralelní, ani sériové porty a mnohdy ani konektory PS/2, a stolní počítače tento trend kopírují. Chtěl jsem loni u zákazníka přesunout hardwarový klíč ze stanice na server a až na místě jsem zjistil, že ho jaksi není kam zapojit, neb na serveru chyběl pararelní port.
Co mě ale opravdu vytáčí, je USB Attention na většině zařízení doprovázené texty „Nepřipojujte zařízení k počítači USB kabelem dokud Vás k tomu software během instalace nevyzve“. Podporu plug and play jsem si představoval trochu jinak a instalační programy opravdu nestraší zbytečně, takže i já raději pokorně dávám CD do počítače, než cokoliv připojím a HP raději k tiskárnám přestal USB kabel dodávat vůbec – navíc konkrétně u HP se mi osvědčilo kupovat drahé a kvalitní kabely, protože s levnými nestíněnými za 25 Kč jsou pořád problémy. A vůbec s HP tiskárnami jsou ohledně USB občas komplikace – pravidelně se mi u jednoho zákazníkova počítače objevuje jako Neznáme zařízení.
Také byl zajímavý zážitek, kdy se nám nedařilo k počítači připojit nějaký dentální rentgen přes USB, neboť si po připojení stále načítal drivery k nějakému DVB-T tuneru, který v počítači vůbec nebyl. Zadařilo se, až když jsme vymysleli správný postup hraničící až s magií.
Původním záměrem bylo vystihnout problémy s prvotním připojením zařízení k USB, kdy bez potřebných driverů zařízení nepracuje a pokud zařízení připojíte před instalací driverů, tak může být docela oříšek zařízení na počítači vůbec rozchodit.. ale nakonec snad raději díky za USB, mohlo by to být mnohem horší.
Denně narážím na limity dnešních počítačů a vůbec všeho, co se kolem toho točí a získávám pocit, že počítače jsou ještě pořád určené poze zasvěceným odborníkům..
Představte si dva uživatele – jeden má notebook, druhý mobilní telefon – a chtějí se připojit k internetu někde mimo civilizaci. Ptali se mě, jak to udělají a raději jsem to rovnou vzdal. Šance, že se jim podaří obě zařízení správně propojit (kabel, bluetooth, infra), že počítač bude znát všechny potřebně drivery (nikdo u sebe nenosí instalační CD) a že se jim podaří vytočit správné číslo je naprosto mizivá – pravda, s posledním úkolem jim jistě hravě pomůžou na infolince.
Mě se jednou docela záhadným způsobem rozhodil GPRS profil na mobilu a pomohla až návštěva v obchodě mobilního operátora, kde mi slečna přislíbila zaslání nového profilu přes konfigurační SMS. To se povedlo a internet na mobilu šlapal (přes Operu Mini). Ale když jsem chtěl za několik týdnů provést připojení přes notebook, tak to nešlo. Mobil se připojil, ale ping nefungoval. Až po několika minutách na infolince jsme zjistili, že nový profil dostal vyšší ID, takže je nutné vytáčet *99***4#, místo *99#. Ach jo.
Minulý týden jsem kamarádovi přivezl nový notebook a ještě večer mi volal, že se mu podařilo jej připojit do bezdrátové domácí sítě – naštěstí tento úkon nevyžaduje víc, než kliknout na jméno sítě, zadat heslo a potvrdit – ale potřeboval by si ze stolního počítače přehrát nějaká data právě na onen nový notebook. Na jednom Windows XP Home, na druhém Windows XP Professional. Takže každý v jiné pracovní skupině, v síti se nevidí, nutno vyhledat podle IP, vysvětlit jak se IP zjistí, kam jej pak zadat, jak nasdílet adresář, když je v XP sdílení standardně vypnuté a nakonec se zjistí, že v jednom směru to jde a ve druhém nikoliv – aneb zatracený rozdíl v právech mezi Home a Professional. Věc, kterou bych na místě vyřešil za 10 vteřin trvá po telefonu 10 minut.
A to snad ani raději nemluvím o takových věcech, jako instalace ADSL routerů nebo bezdrátových připojení. Na druhou stranu bych bez toho neměl svojí práci…
Zatímco mnou v pátek zmiňovaný článek, pomocí kterého nebyl problém na internetu celovečerní film Simpsonovi najít za pár minut, zmizel z Warezblogu beze stopy hned druhý den ráno, tak Patrick Zandl se do boje pustil s vervou sobě vlastní a v článku The Simpsons Movie 2007 CZECH CAM XVID – kde stahovat nejenom, že kritizuje přístup distributora k celé problematice, navíc rovnou odkazuje na torrent, ze kterého film stáhlo už téměř 15 000 lidí.
Pro stahování nedoporučuji používat torrent a podobné systémy. Spíše sítě typu DirectConnect (sdílí se Linuxové distribuce a podobný volný obsah a klient je nastaven tak, aby nenabízel stahovaný materiál), případně v poslední době stále oblíbenější stahování se serverů RapidShare a podobných.
O tomhle jsem původně psát nechtěl, ale prostě musím. Jedná se o halu, která v sobotu spadla v areálu bývalé kladenské Poldovky. Podívejte se na příspěvek sobotních Televizních novin V areálu Poldi spadla hala: Zemřeli dva lidé, konkrétně čas 1 minuta 16 vteřin.
Stalo se to, co se stalo. Protože šli si nějakou korunu vydělat. Nebyl úmysl tam, že něco krást. To my nevíme.
Dost mě mrzí, že iDnes opět zatrhlo možnost komentovat články týkající se tohoto případu, protože některé čtenářské příspěvky byly opravdu zajímavé – psal jsem o tom ve už spotu Internetové diskuze – co s nimi?
