Premiérův nacistický slovník

Premiér Mirek Topolánek nezřídka používá nepříliš šťastná slovní spojení, patrně odposlouchané na setkání přívrženců nacistického režimu. Kdyby ulétlo jedno slovíčko či věta, tak by se snad dalo zapomenout – ale uznáte, že toto už není náhoda.

Srpen 2003

V rozhovoru pro Lidové noviny označuje premiér předvolební sliby ČSSD jako osvětimskou lež. Celý rozhovor například zde: Vláda vydrží, říká Topolánek.

Červen 2005

O dva roky později pronesl „Neočekávejte ode mě nic jiného než noc dlouhých nožů. Ta prostě přijde.“ a myslel tím personální změny po případném volebním vítězství ODS.

Březen 2007

Na otázku zda od šéfa ČEZ Martina Romana dostal hodinky v hodnotě 300 000 Kč odpovídá novináři v SMS zprávě „Es kommt der Tag“ (Přijde den…) a stejnými slovy ve 30. letech Konrad Henlein vyzýval k připojení Sudet k Německé říši.

Červenec 2007

Premiér se na veřejnosti ukazuje v košili s výraznými číslicemi 18, což je oblíbený kryptogram holých lebek (iniciály Adolfa Hitlera podle pořadí písmen v abecedě), více zde: Premiérova košile záhadnou šifru neskrývá.

Úsměvné bylo také gesto zdviženého prostředníku směrem k ministru financí Miroslavu Kalouskovi, který později novinářům řekl: Ukazoval mi, že jsem jednička. Co na to říct?

Dr. House na prázdninách (2)

Pokud vás trápí, že je Dr. House na prázdninách už dva měsíce a nejbližší nový díl v češtině uvidíte až v pondělí, tak připomenu, že v minulém příspěvku jsem naznačil, že existuje možnost sáhnout po dílech s anglickým dabingem (až do konce třetí série), nebo se slovenským (do konce druhé série) – jsou ve vysílání trošičku napřed.

A pokud skutečně sáhnete po slovenském znění, možná budete místy trochu překvapeni a bude se vám hodit následující slovníček:

čučoriedky borůvky
herpes opar
hnačka průjem
múr zeď
nohavičky kalhotky
obličky ledviny
pečeň játra

Potěší vás, že se chystá premiéra čtvrté sezóny?

Externí úložiště Netgear SC101T

Potřeboval jsem pro zákazníka pořídit levné síťové úložiště a přestože jsem měl skvělé zkušenosti s výrobky Synology, zvolil jsem z finančních důvodů podobné řešení od Netgear, konkrétně Storage Central Turbo (označení SC101T) – krabička pro dva SATA disky, s možností RAID 1, připojená přes gigabitový ethernet do sítě a s cenou pod 4000 Kč bez DPH.

Bohužel první překvapení nastalo, když jsem zjistil, že zařízení nemá žádné webové rozhraní. Nejprve jsem myslel, že systém se na prázdné disky nahraje pomocí dodávané utility, ale ta slouží jen k rozdělení diskového prostoru, nastavení hesla a připojení disků k počítači. Na každém počítači, se kterým se k tomuto zařízení chcete připojit, musíte tuto utilitu nainstalovat a disky připojit. Na můj notebook a jeden server se aplikaci nainstalovat nepodařilo, na další Windows Server 2003 se aplikace nainstalovala, ale disk se připojit nepodařilo a obávám se, že ani neexistuje možnost k serveru tento lokální disk připojit a pracovat s ním po síti přes sdílení. A vůbec jsem nepochopil, proč při zapojení 2 disků zabere hned 4 IP adresy. O možnostech připojení z jiných systémů, než Windows ani nemluvím.

Netgear SC101T sice hrdě hlásí, že se jedná o SAN (Storage Area Network), ale rozhodně jej nedoporučuji ani pro domácí použití. Konkurenční Synology funguje tak, že do skupiny nebo domény přidá počítač, na kterém jsou složky do kterých podle práv můžete rovnou zapisovat a přistupovat k nim například pomocí adresy //zařízení/adre­sář. Žádná utilita, žádné připojování, přístupné za všech systémů (alternativně přes FTP)…

Nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci. Místo toho asi pořídím externí Western Digital s LAN, není to sice moc koncepční řešení, ale určitě nejlevnější.

Nové kolo

Nedávno jsem se zmínil, že si chci pořídit horké kolo (MTB) – především proto, že skákání z pražských obrubníků můj crossový Author Airline SX nesnáší zrovna nejlépe a na šumavských cestách už se také necítím úplně bezpečně (nemluvím o asfaltkách). Nejprve mi jeden kamarád nabídl odprodání svého, ale z toho záhy sešlo. Pak jsem chvilku uvažoval o nákupu nového, ale nechtělo se mi investovat a kompromis jsem odmítl.

Nakonec se u mě zastavil kamarád a povídá: Ty chceš horské kolo? A nechceš moje staré? Včera večer jsem k němu zajel, na kolo se podíval a rovnou si ho naložil na střechu (auta).

Počítám, že ve čtvrtek uděláme s mým cyklokamarádem první podrobnou obhlídku, seřízení, promazání a nezbytnou výměnu některých částí (pláště, brzdové špalíky, řetěz, možná lanka, atd.) Následně kolo otestuji a uvidím co dalšího bude potřeba.

Ještě jednou bych rád poděkoval pravidelnému čtenáři a kamarádovi – díky, máš to u mě!

Pokračování v článku Nové kolo (2)

Mapa Šumavy z roku 1986

Když jsem o víkendu na kole vyjížděl na dříve přísně střežený šumavský vrchol Poledník, přemýšlel jsem nad tím, jak asi vypadaly mapy Šumavy za hluboké totality v místech, které nebyly pro běžné občany přístupné. Těžko schovat pramen Vltavy či jiná zajímavá místa a říct, že prostě neexistují. Vzpomněl jsem si, že táta měl mapy každého koutu republiky a půjčil jsem si od něj turistického průvodce Šumavou z roku 1986.

Odpověď je velice jednoduchá – turistické stezky byly zrušeny a nikam se vlastně nemohlo. Nejblíže k hranici se dalo dostat k Černému či Čertovu jezeru, jinak maximálně 5 km od čáry. Dovolil jsem si část jedné mapy naskenovat, protože je neuvěřitelné mít možnost prohánět se na kole po místech, kam desítky let nikdo nesměl – Knížecí pláně, Bučina, pramen Vltavy, Březník (tam jsem ještě nebyl), Poledník a další.

V celém průvodci jsem hledal zmínku proč se na některá místa nesmí. V místopisném seznamu samozřejmě chybí názvy míst jako Bučina, Hůrka nebo Polka, u Švarcenberkého plavebního kanálu je sice stavba popsána, ale ani slovo o tom, že je nepřístupný. Jen někde uprostřed knihy u Kvildy je poznámka Jižně od obce hraniční pásmo.

Opět je co slavit

Zajímavé je, že když už jednou začnete blogovat, tak je pořád co slavit. Skoro každý den. Můžete slavit narozeniny, první vydělané dolary na AdSense, první rok blogování, prvních sto nalezených keší, dvěstě tisíc návštěvníků, třista článků, odevzdané daňové přiznání, den daňové svobody, že UPC ruší datové limity nebo že padla vláda.

A co se slaví tentokrát? Čtvrt milionu návštěvníků tohoto blogu a ani jsem si toho nevšiml – odhaduji, že se to stalo někdy během víkendu.

A to mám ještě připravenou oslavu 700. článku, ale ještě mi jich k tomu pár chybí. Pak jsem také slíbil něco k roku nových silničních pravidel – už to je 13,5 měsíce a já se k sepsání pořád nějak nemám a místo toho píšu hovadinu o internetové reklamě, která mi záhadným způsobem zdvojnásobila denní návštěvnost – ale na Vratné lahve to zatím nemá 🙂 .

Doplněno

Úplně jsem zapomněl na dvěstětisíc kilometrů za volantem a nedávno to bylo dokonce 250 000 km, stejně jako těch návštěvníků…

Internetová reklama v malém

Slíbil jsem, že napíšu něco o systému Mr.Linx a trošku mě předběhl Patrick Zandl v jeho článku Nakoupit internetovou reklamu není taková sranda, který se daného tématu docela dotýká.

Prodávat reklamní prostor byl v českých zemí docela problém – alespoň pro majitele malých webů. Jeden takový jsem měl – pro představu generoval asi 100.000 zobrazení měsíčně. Pokud jste chtěli něco získat, tak jedině výměnnou reklamu (já zobrazím tvůj banner, když ty zobrazíš můj), nebo podepsáním smlouvy například s Mr.Linx a oni pak nabízeli váš prostor k přeprodeji. Pamatuji si, že jsem měl předtím ještě smlouvu s MIA – ale chtěli po mě statistiky přes iAudit (tuším) a to bylo mimo mé možnosti. Každopádně ani jedna z těchto firem mi nezajistila výdělek byť jen jedné koruny.

Mr.Linx měl však jednu vtipnou a užitečnou funkci – v první řadě jste si mohli kredity (zobrazení) šetřit na horší časy nebo na větší kampaně a za druhé jste mohli kredity převádět z účtu na účet. Všiml jsem si pak, že na aukce.cz se s těmito kredity poměrně úspěšně obchoduje a rozhodl jsem se jít stejnou cestou – nasadil jsem cenu pod 40 Kč za tisíc zobrazení a majitelé jiných webů, kteří potřebovali levnou reklamu mi mohli utrhat ruce. A protože kreditů jsem měl najednou málo, začal jsem v omezeném množství kupovat od dalších malých webařů.

Oficiálně si zájemci mohli stejně kvalitní bannery koupit od provozovatele za čtyřnásobek. Chápu, že firma měla nějaké náklady a že nemohli jít pod cenu, na druhou stranu je toto zboží nic nestálo a lepší prodat levně, než nijak a ušlý zisk generovat jiným způsobem. Pro mě to znamenalo jedno – místo 0 Kč na smlouvu, jsem najednou generoval až kolem 6000 Kč měsíčně – příjemné kapesné navíc. Samozřejmě vše na fakturu a poctivě zdaněné.

To se samozřejmě provozovateli nelíbilo a začal pískat, že kredity nejsou naším majetkem (je fakt, že já jsem zobrazil banner u sebe, ale můj kredit představoval zobrazení kdekoliv v celé síti zapojených webů) a že je takto prodávat nemůžeme, následně začal převody kreditů kontrolovat, až je nakonec zatrhl úplně.

Pak se bohužel nedalo nic moc dělat a přestože jsem nakonec na jedno řešení přišel, tak jsem doménu a hosting mezitím zrušil a celý web smazal – což mě dnes trošku mrzí, neboť při 2500 denních návštěvnících úzce specializovaného webu bych měl dnes s AdSense docela vystaráno.

Není se pak čemu divit, že bannery jako takové už na českém webu nejsou vidět (nebo je mám jen vypnuté?) a všichni přešli na Google AdSense (případně jinou kontextovou reklamu). Krom toho mi pořád není jasné, proč se všichni po Google opičí s reklamou PPC (placeno za kliknutí), když o její existenci věděli všichni dávno předtím – pamatuji si například, že adult systémy tak fungovaly už před rokem 2000. A je ve většině případů pro zákazníka levnější, výhodnější a především kontrolovatelnější zaplatit za příchozího zákazníka než vyhodit peníze za tisíce zobrazení banneru.

Paradox pražské dopravy (7)

Po delší době se vracím k oblíbenému tématu a poradím, jak se vyhnout nepříjemnému stání v koloně, která vzniká v Argentinské ulici ve směru z centra.

Paradox sedmý

Lepší pomalu, než vůbec.

V současné době (červenec-srpen 2007) je na Argentinské ulici problém v jakési rekonstrukci na mostě Barikádníků a u ulice Plynární je provoz sveden ze dvou pruhů (a jednoho odbočovacího) do dvou pruhů – zdá se to jako blbost, ale přesto tam denně vznikají kolony až na Hlávkův most a magistrálu. Oprava by měla být dokončena do 25. srpna.

Na této zkratce vás nečeká žádné zdržení a dokonce ani žádný semafor (místo tří), jen několik předností (buď označené značkou, nebo zprava). V případě ucpané Argentinské je časová úspora i přes 10 minut.

Zdá se, že bych v tomto seriálu mohl dále pokračovat.. co myslíte?

Pravidla silničního provozu (1)

Denně (alespoň v Praze) vídáme, jak se řidiči snaží za každou cenu na zelenou vjet do křižovatky i když jí nemohou projet. Co se stane? Zablokují křižovatku a vozidla ve druhém směru pak nemohou projet. A když se místo konečně uvolní, tak už mají červenou a opět projíždí hlavní proud.

V zákonu je na to pamatováno v následující pasáži:

Úplné znění zákona č. 361/2000 Sb. k 3. červenci 2006, § 22 (Jízda křižovatkou) odstavec 3:
Řidič nesmí vjet do křižovatky, nedovoluje-li mu situace pokračovat v jízdě v křižovatce a za křižovatkou, takže by byl nucen zastavit vozidlo v křižovatce. To neplatí, pokud řidič zastavuje vozidlo v křižovatce za účelem plnění povinností podle § 5 odst. 1 písm. (umožnit přejít chodci na přechodu) h) nebo při odbočení vlevo podle § 21 odst. 5.

Už jste někdy viděli, že by policie postihovala takto se chovající řidiče?