Rubrika: Služby

O víkendu začala své služby nabízet nová internetová banka – polská mBank a samozřejmě jí všichni hned přisuzují to, že bude konkurencí eBance, která má některé služby pravda trochu dražší, než by se dalo čekat a také je zatím příliš brzo hovořit o tom, zda bance sloučení s RB pomohlo či nikoliv – každopádně k jakýmkoliv změnám na tomto poli jsme spíše skeptický. Nemluvě o tom, že mě příští rok čeká přečíslování soukromého i služebního účtu :-(.

Uvidíme, jaký bude mít rozjezd. Zatím mě jejich nabídka nepřesvědčila a reference neexistují – aní špatné, ani dobré. Nakonec si člověk říká, že eBanka není vlastně ani tak špatná, ani tak drahá. Jen ten vklad na účet za 10 Kč by si mohli odpustit. Co mě ovšem odrazuje u mBanky hned na první pohled je přihlašování přes uživatelské jméno (identifikační číslo klienta) a statické heslo – nikoliv jako u eBanky, kde se heslo mění při každém přihlášení, platí omezenou dobu a je posíláno přes simtoolkitovou aplikaci, takže navíc chráněná BPINem! V tom musím souhlasit s Patrickem Zandlem, který o tom píše v článku mBank už odstartovala.

Takže konkurence zatím žádná, ale třeba ještě uvidíme – třeba se české banky ještě vzpamatují a pochopí, že tu nejsme my pro ně, ale ony pro nás.

Přestože nemám Dopravní podnik hlavního města Prahy příliš v lásce, dnes mě dokonale překvapil – zavedení SMS jízdenek je přesně to, co člověka jezdícího denně po Praze autem alespoň trochu motivuje, aby (alespoň v létě) nechal auto zaparkované na ulici a vstoupil do tramvaje, nebo lépe do (mého oblíbeného) metra! Dalším překvapením bylo, že jízdenka stojí stejně, jako v trafice nebo v automatu. Neexistenci nepřestupní jízdenky jsem ochoten omluvit – za takovou službu si rád připlatím.

Právě nutnost mít při nečekaných cestách vždy po ruce jízdenku, nebo alespoň odpočítané drobné a doufat, že automaty na jízdenky jsou alespoň přibližně tam, kde se dají očekávat, je něco co dokáže od jakékoliv jízdy dokonale odradit. Neznamená to, že od zítra jezdím sockou, ale věřím, že budete mít větší šanci mě potkat na místech, o kterých jsem dodnes slýchal jen z vyprávění.

SMS ve tvaru DPT na číslo 902 06 20 (za 20 Kč), od nového roku na číslo 902 06 26 (za 26 Kč). Vše mám již poznamenáno v mobilu a už se těším na první využití!

Dnes jsem byl opět, po dlouhé době, na celním úřadu. Jak taková návštěva vypadá jsem popisoval před dvěma lety (článek Návštěva celního úřadu) a nic se od té doby nezměnilo – jen bylo o něco rychlejší, dohromady asi 35 minut.

V první řadě nechápu systém, podle kterého se vybírají zásilky, které budou procleny. Za poslední půlrok jsem si z USA nechal poslat bezdrátový router, digitální foťák nebo třeba novou GPSku a nikdy jsem ani DPH, ani clo platit nemusel. Zatím jsem na celní úřad šel vždy jen kvůli knihám, CD nebo příslušenství pro maminčin šicí stroj.

Za druhé si nechávám zásilky posílat „sám sobě“, takže ani zde moc nechápu, proč chtějí vidět nabývací doklady. A upřímně mě štve, že se DPH platí i z poštovného, které vlastně zůstane v zemi původu. Navíc mě buzerují (zdržují zásilku a tahají mě osobně na poštu) kvůli stokoruně (5% DPH z ceny knih, clo se neplatí) a když bude potřeba, mohu i to, jako plátce DPH, ihned nárokovat po státu zpátky, takže já i stát na tom ve výsledku nakonec proděláme a úřednický šiml jen řehtá.

A za třetí – vždy jsem se domníval, že clo je především ochranářský prostředek, díky kterému stát chrání svůj vnitřní trh před zbožím z okolních zemí, což je dost mimo, pokud dovážím věci, které se tu stejně nedají koupit – jinak bych nevyhazoval stovky dolarů za předražené poštovné.

Novinkou pro mě je, že informaci o uložení zásilky na celní poště posílají nejenom doporučeně (kdopak to zaplatí?), tak ještě navíc službou Postfax, což funguje tak, že Celní úřad pošle tento dopis faxem na mou poštu a ta jí doručí běžným způsobem s tím, že si mi pošťačka řekla o 20 Kč. Hloupé je snad jen to, že ve stejném okamžiku mi podala i doporučený dopis, obsahující stejné informace. Myšlenka dobrá – provedení v režimu České pošty poněkud vázne. Alespoň jsem si zaregistroval, že mi příště tato upozornění budou posílat emailem.

Pokud občas nakupujete knihy přes Amazon, tak něco anglické literatury se dá nakoupit přes amazon.de a poštovné je €6 za zásilku, bez ohledu na množství knih (DVD, CD, apod.) Výrazný pokrok, proti dřívější politice, kdy se platilo €11 za zásilku a €2 za položku (což jsem popsal v článku Trochu drahý Amazon).

Začíná mě štvát, když se za některé služby vybírá, jen když se to provozovateli právě hodí. Například parkování na Kvildě (na Šumavě). Přijel jsem tam v únoru, parkoviště bylo plné aut (pro další museli otevřít ohradu kousek dál) a za parkování chtějí zaplatit – fajn, je to služba a poctivě platím. Přijel jsem tam v dubnu a na parkovišti asi 3 auta a parkovné nikdo nechce. Uprostřed Kvildy je automat, stejně jako třeba na Modravě a tam se platí pořád. Podobná situace například na Račickém kanále.

Minulý víkend jsem si tam byl zajezdit na kole (kamarádi na bruslích) a u vstupu slečna, že prý chce 20 Kč za osobu. Kamarádka, která nás tam vzala, tam byla asi 20× a nikdy tam prý vstupné nevybírali. Cestou zpět jsem se ještě podíval u okénka na ceník a bylo tam 25 Kč. Psal jsem provozovateli email a ten mi cenu 25 Kč potvrdil – v sezóně prý u okénka, jindy se má platit v nějaké kanceláři či co. Když už chtějí někde vybírat za nic, tak ať si v té budce někdo sedí poctivě celý rok, každý den, za deště i sněhu, v létě i zimě, i když z toho nekápne ani koruna a nebude je hřát pár vydělaných stovek. Vzpomínám si, že podobné to bylo i na Slovensku – za parkování ve Starém Smokovci chtěli 150 Sk za den, ale našli jsme jedno prázdné parkovisko, na kterém nebyla ani noha a auto jsme tam pár hodin nechali bez povšimnutí.

Konkrétně na Kvildě jsem to vyřešil tak, že parkuji třeba v Polce a cyklookruh si prostě posunu nebo otočím. A místo na Modravě parkuji u Rechle (asi 1,5 km, směr na Antýgl).

První Delvita je přeměněna na Billu (Praha – Karlovo náměstí) a následuje i další drobné překvapení pro zákazníky – konec rozdávání igelitek na nákupy. Pokud si v něčem budete chtít nákup odnést, tak si musíte přinést igelitku vlastní, nebo si (kvalitní) tašku koupit – podobně, jako se to dělá v Reichu.

Součástí viditelných změn tváře nejen rekonstruovaných prodejen bude i zvýšený důraz na ochranu životního prostředí včetně odbourání bezplatné distribuce jednorázových plastových tašek na nákup. Namísto nich budou mít zákazníci k dispozici pevnější recyklovatelné plastové tašky určené k vícenásobnému použití, které budou v prodeji a také ekologičtější tašky z pevného papíru. Plastové tašky Delvita budou i v dosud nerekonstruovaných prodejnách zákazníkům k dispozici pouze do vyčerpání zásob. „Jde o první, zpočátku možná méně populární, viditelnou změnu na bývalých prodejnách Delvita. Z dlouhodobého pohledu, myslím, vstřícný postoj k prostředí, v němž žijeme, oceníme všichni,“ vysvětluje Szczypka.

Z tiskové zprávy Otevřena první rekonstruovaná prodejna Billa – Karlovo Náměstí

Byl bych hodně opatrný u slova bezplatná, protože věřím, že náklady na tašky a další obalový materiál mají moc dobře započtené v celkovém obratu, ale jinak je to věc poměrně pozitivní a bylo jen otázkou času, kdy k tomu dojde a také kdy se k tomuto odhodlají i další řetězce. Osobně jsem se tyto tašky snažil používat vícekrát – minimálně na odpad…

Na druhou stranu jistě existují činnosti, které životní prostředí zatěžují mnohonásobně více a nic se neděje.

Když jsem si nechával posílat foťák koupený přes eBay, vybral jsem si jen základní poštovné (služba USPS Priority Mail International, částka $18,45) a na balík jsem čekal skorem měsíc – blíže ve spotu Česká pošta – velké zklamání (2). Když jsem si před pár týdny nechával posílat novou turistickou GPS, držák na kolo a pár dalších drobností pro maminčin patchwork, rozhodl jsem se pro lepší a dražší poštovné (služba USPS Express Mail International, částka $39,50) a balík byl u mě doma za 5 a půl dne a po dlouhé době jsem poznal také svého balíkového pošťáka, jindy na mě totiž čeká jen lísteček ve schránce a někdy ani to ne.

Připomínám, že balík do Česka dorazil během víkendu, prošel celnicí a hned v pondělí ráno mě pošťák budil – což není kolikrát problém ani v poledne. Vyplatí se to? Mě tato zkušenost přesvědčila, že se to může hodit – nejen kvůli rychlosti, ale také lepšímu zabezpečení.

Věděli jste, že pomocí Sledování zásilek na cpost.cz můžete sledovat i zásilky z ciziny s jejich podacím číslem? Pro mě to byla docela novinka.

Na eBay jsem 21. dubna vyhrál aukci na fotoaparát Sony DSC-V3 (psal jsem o něm zde: Nový fotoaparát).

Prodejce jej 24. dubna odeslal do mé poštovní schránky u Zásilkové služby v San Francisco, bohužel poslal na poštu manželku, která si zapomněla vzít účtenku s tracking number a také si nějak zapomněl vyzvedávat emailovou schránku, kterou měl na eBay uvedenou.

Zásilka do schránky nakonec v pořádku dorazila 1. května a 4. května odcházela na mou adresu do ČR. Po deseti dnech jsem začal chodit na poštu a ptát se, zda mi tam nedorazil balíček ze zahraničí. Asi mě na poště nebudou mít rádi, ale chodil jsem tam obden. A obden mi říkali, že tam pro mě nic nemají. Tracking number sice mám, ale web stále ukazuje, že zásilka byla odeslána a nic víc.

Až 18. května se mi ve schránce objevil lísteček, že mám na poště obyčejnou zásilku větších rozměrů – byl pátek večer a na poště přes víkend otevřeno nemají. Do úterka jsem byl v Itálii, takže ve středu ráno jsem na poštu zašel – zásilka ze zahraničí to byla, ale něco úplně jiného, než jsem čekal.

Mezitím se opět obden chodím ptát, zda na poštu něco nedorazilo. A stále nic. Minulý pátek trávím v Reichu a ještě cestou volám na Celní úřad (na celní poštu), zda tam již náhodou zásilka nebyla – odpovědí je, že nikoliv. Po večerním návratu do Prahy opět lísteček, že mám na poště obyčejnou zásilku, která tam na mě čeká od 14. května a jestli si jí do 29. května nevyzvednu, tak jí snad pošlou zpět. A pondělí ráno jsem opět na poště – nejdříve se mi snaží pošťák namluvit, že jsem si zásilku již před týdnem vyzvedl, ale nakonec jí skutečně nalézá.

V první řadě mě dostává systém České pošty, kdy musíte dopředu vědět, zda čekáte balíček, obálku, doporučený dopis, dobírku či obyčejnou zásilku, navíc zda je z Čech nebo ze zahraniční a případně zda nepodléhá placení cla. A nejvíce systém, kdy se obyčejné zásilky nezapisují do počítače, ale jen ručně do tlustého sešitu, do kterého si pak jen poznamenají, že zásilku předali – navíc se ani nic nepodepisuje, vždyť jde jen o obyčejnou zásilku.

Pro příště již nepoužiji službu USPS Priority Mail International, ale připlatím si za expresní leteckou poštou USPS Express Mail International (EMI). Chtěl jsem to udělat i tentokrát, ale neměl jsem deponovaný dostatečný kredit 🙁 .

To, že mi pošta nevozí větší zásilky domů mě už ani moc nepřekvapuje. Před rokem jsem si na svou pošťačku stěžoval a od té doby vše, co se běžný pošty a doporučených dopisů týče, klape! Ale s balíky a obálkami větších rozměrů je stále problém a asi je na čase začít si stěžovat na na Balíkovou dodejku, protože nejsou schopni pochopit, že když je dům zamčený, tak stačí zazvonit! Trochu mě překvapuje, že jsem nedostal první oznámení o příchozí zásilce – ale je fakt, že má pošťačka měla dovolenou a ta náhradní to asi hodila bůhví kam.

Související články

• Česká pošta – velké zklamání