Pokud nakupuji hardware ve velkoobchodě, obvykle na faktuře (případně na jiném dokladu) naleznu následující texty:

• Na položky, na které se vztahuje zákon č. 22/1997 Sb., bylo vydáno prohlášení o shodě, případně ujištění o vydání prohlášení o shodě.
• Poplatek za obaly uhrazen společnosti EKO-KOM.
• Zpětný odběr a oddělené sběr elektroodpadu je řešen v rámci REMA systému.

Poslední věta je novinka z poloviny srpna. Za každý elektrický nebo elektronický výrobek musí dovozce nebo výrobce zaplatit nějaký drobný poplatek. Tím se navýší cena výrobku pro každého v řadě až ke konečněmu spotřebiteli. Kupujete si třeba LCD display? Fajn, připlatíte si 33 Kč.

Nápad sám o sobě není špatný, ale provedení mi nedá spát. Proč se kvůli takové hlouposti musí měnit desítky nebo stovky webových obchodů, účetních a fakturačních systémů?

Zde je ukázka, jak se s tím vypořádalo několik velkoobchodů:

Jen na pár let

Proč by měla národní legislativa stanovovat výrobcům možnost zveřejňovat a účtovat viditelný poplatek za odpad z výrobků umístěných na trh před 13. srpnem 2005?
Odpovědnost za financování nákladů na hospodaření s „historickým odpadem“, tj. odpadem z výrobků umístěných na trh před 13. srpnem 2005, má být zajišťována jedním nebo více systémy, do kterých poměrně (např. podle svých podílů na trhu jednotlivých zařízení) přispívají všichni výrobci působící na trhu v období, kdy příslušné náklady vzniknou.
Pokud jde o „viditelnost nákladů“, viditelné poplatky by měly zabezpečit, aby v průběhu přechodného období – do roku 2011 pro všechna zařízení, nebo do roku 2013 pro velká domácí zařízení – mohli výrobci kupující v okamžiku prodeje nového výrobku informovat o nákladech na ekologicky šetrný sběr, recyklaci a likvidaci, a že tyto náklady v maximální možné míre představují skutečně vynaložené náklady.
Povolení k informování spotřebitelů o nákladech na odpadové hospodářství se týká pouze odpadu z výrobků umístněných na trhu před 13. 8. 2005 a trvá do roku 2011 (nebo 2013 pro velká zařízení). V belgických a holandských kolektivních recyklačních systémech se jedná o poplatek, o který se viditelným způsobem zvyšuje cena nového zařízení a který je jako samostatná složka přesunut přes distribuční síť od výrobce ke konečnému spotřebiteli. Tento poplatek obvykle určuje konsorcium výrobců na roční bázi pro každou kategorii výrobků podle příslušných nákladů.

Je viditelný poplatek „eko-daní“?
Ne. Viditelný poplatek za zpracování odpadu není daní, poněvadž ho neuvalují ani centrální, ani místní vládní orgány. Je častí celkových nákladů, které jsou vykazovány odděleně od ceny výrobku. Tento poplatek se však nevztahuje přímo na konkrétní prodaný výrobek, protože výnosy z něj budou použity na nakládání s historickým odpadem.
Vyznačí-li se na cenovce poplatek samostatně, umožní to spotřebitelům uvědomit si reálnou „cenu spotřeby“, která obsahuje ekologické náklady. Tato transparentnost zvýší povědomí spotřebitelů o potřebě sběru výrobků s ukončenou dobou životnosti pro potřeby ekologicky šetrného zpracování a likvidace. S postupem času bude klesat potřeba zachování viditelného poplatku a bude výhodnější, aby si tuto položku prodejní ceny společnosti, zahrnuly do svých nákladů interně.

A jak si můžete přečíst, tak celá tato šaškárna bude existovat jen 6 let (případně 8 let u velkých zařízení). Pak se vše vrátí k zpět, alespoň pro spotřebitele.

1. Krátkodobá záležitost.
2. Zbytečné investice do úprav stávajících systémů.
3. Znepřehlednění objednávek, nákupů a daňových dokladů o spoustu zbytečných položek a textů.
4. Spotřebitel bude zmaten, místo aby mu to pomohlo.
5. Vznikne několik zbytečných neziskových společností, jejichž provoz (zaměstnanci, představenstvo, kanceláře, vozový park, …) zaplatí spotřebitelé.
6. Navíc je poplatek určen a likvidaci starého (původního) spotřebiče, nikoliv na budoucí likvidaci toho nového, který si kupujete.
   Něco jako průběžný důchodový systém…

• Rema

Sledujte komentáře k tomuto spotu RSS 2.0. Komentáře jsou nyní zavřené.