Chvilka poezie
Cejtim se zas zlomenej,
nevím co teď vlastně chci.
Jsem jak moucha lapenej,
v Tobě lásku našel si.
Ani chuť pít nemám,
jako sele se tu zmítám.
Proto tužku zas zvedám,
na jinou nevzpomínám.
Každá kravina se ve mě mele,
je to jak panickej strach.
Přesto mě furt něco žere,
a line se krutej pach.
Moje smysly jsou jak v transu,
pivo ztrácí svojí chuť.
Stejně je to všechno v hajzlu,
vzduch se nehne, je jak rtuť.
Klepu se jak mrzák starej,
všude temno, vypli proud.
Vajgly se po stole válej,
já už nechci nikam plout.
Samej rudoch zkouřenej,
toho vlevo chytl rap.
Já bych chcíp, jsem mraženej,
šerif je spíš černej had.
Šéf už se zase pěkně motá,
ty chcanky jsou fakt na draka.
A ta striptérka plochá,
mrňous – žebrá o floka.
Sraženej tón myšlenek,
stará suchá kytka.
Vedle někdo něco řek,
asi to byla Jitka.
Stejně mi to někdo sečte,
a bude zas špatně.
A budou zas ňáky mechtle,
copak to jsou básně?
Dodám snad jen, že předchozí řádky vznikly v roce 1995. Jinak k tomu neřeknu ani slovo.