Čtvrtek, 16. srpen 2007

Mapa Šumavy z roku 1986



Když jsem o víkendu na kole vyjížděl na dříve přísně střežený šumavský vrchol Poledník, přemýšlel jsem nad tím, jak asi vypadaly mapy Šumavy za hluboké totality v místech, které nebyly pro běžné občany přístupné. Těžko schovat pramen Vltavy či jiná zajímavá místa a říct, že prostě neexistují. Vzpomněl jsem si, že táta měl mapy každého koutu republiky a půjčil jsem si od něj turistického průvodce Šumavou z roku 1986.

Odpověď je velice jednoduchá – turistické stezky byly zrušeny a nikam se vlastně nemohlo. Nejblíže k hranici se dalo dostat k Černému či Čertovu jezeru, jinak maximálně 5 km od čáry. Dovolil jsem si část jedné mapy naskenovat, protože je neuvěřitelné mít možnost prohánět se na kole po místech, kam desítky let nikdo nesměl – Knížecí pláně, Bučina, pramen Vltavy, Březník (tam jsem ještě nebyl), Poledník a další.

V celém průvodci jsem hledal zmínku proč se na některá místa nesmí. V místopisném seznamu samozřejmě chybí názvy míst jako Bučina, Hůrka nebo Polka, u Švarcenberkého plavebního kanálu je sice stavba popsána, ale ani slovo o tom, že je nepřístupný. Jen někde uprostřed knihy u Kvildy je poznámka Jižně od obce hraniční pásmo.

Prochaine | 13:05 | Šumava | Komentáře
  • http://www.cetoraz.info/pavel/ Pavel@cetoraz

    A nevěřil bys, že existují lidé, kterým se po těch časech stýská…

  • Standa

    Zhruba od r. 1982 jsme se toulali po Šumavě podle těchle map ( jiné nebyly), i do těch míst, kam se podle mapy smělo, byla pakárna se dostat bez dohledu a buzerace PS, opravdu adrenalin. Na jaře r.1990 jsem s kamarádem prošel otevřenými vraty skrze dráty do oblasti Knížecích plání, nelze popsat ten pocit. Už za měsíc po tom jsme prošli celé pohraničí od Železné Rudy až po Zvonkovou. O něco později i zadní trakt Lipna. Díky Bohu.